Vydavatelská stáj Victory Records specializující se zejména na dnes ve Spojených státech tolik populární emotivní hardcore, metal, potažmo rock, nás zásobí rok co rok kvantem na vlas totožných kapel, jejichž vyjadřovací schopnosti se v současnosti zužují na atributy, které už byly vysloveny těmi lepšími před několika lety. A tak se nové kapely bez větší snahy o originalitu předvádějí v těch nejprovařenějších stylizačních polohách, jaké může tento momentální trend nabízet. Mezi takové skupiny, které nejsou ničím víc než jedněmi z mnoha, patří i zde recenzovaný kvintet ON THE LAST DAY, původně pocházející ze severozápadní metropole státu Washington - Seattlu.

Jejich pojetí emo-core by se dalo asi nejlépe přirovnat k slavnějším stájovým kolegům AIDEN. Pokud jste tedy fanoušky AIDEN, určitě si sežeňte nové album jejich nohsledů, vy ostatní si raději ušetřete čas, protože hudba ON THE LAST DAY je přesně tím uštěkaným stylem, kde se střídá melodický vokál s nasraným hardcore řevem, a pod kterým kytary jen tak nevázaně a bezstarostně trilkují v otřepaných heavy metalových motivech. Vše je obohaceno rádoby srdceryvnou naléhavostí a hopsavým punkovým rytmem, který žene popěvky vstříc šťastným zítřkům. Nejsem si jist, zda-li v trendy tolik nedeformované Evropě najdou ON THE LAST DAY živnou půdu pro svou třeskutě nenápaditou muziku. Spíše si myslím, že nemají nejmenší šanci pro nějaké výraznější zapsání se do paměti zdejších tradice ctících posluchačů. A vůbec, těm Amíkům se prostě divím, že se jim ze záplavy všech těch opiercingovaných hošíků se stylově nagelovanými patičkami, navlečených v těsných košilkách, už nějakou dobu nezvedá kufr. Nenacházím se sice u zdroje, ale už tak jich mám dost.

CD k recenzi poskytli Day After records